so 14.10.2006 | František Suchan
Junioři: Smůla, chyby, soupeřův brankář a pěkná ostuda
Souboje prvního s posledním co do postavení v tabulce, a to ať už v jakékoliv soutěži, nelze očekávat s ničím jiným, než s předpokladem výhry favorizovaného týmu. Bylo tomu tak i v případě střetnutí juniorské ligy mezi vedoucím Pískem a trápícím se souborem Velkých Popovic. A to i přes fakt, že domácím toho chybělo do ideální sestavy celkem hodně a vinou nemocí, zranění i disciplinárních trestů byli nuceni nastoupit jen se čtyřmi obránci a s Jakubem Myslivcem mezi tyčemi. Co to ale bylo na Popovické, kterých na jih Čech dorazilo plných třináct, počítaje v to i náhradního gólmana! A navzdory tomu dokázali uspět. Skvělý brankář Brzobohatý, dva přesilovkové góly a také trochu toho pověstného štěstí, to byla kombinace, jež zlomila vaz píseckým juniorům.
Liga juniorů , 6. kolo, pá 13.10.2006, Zimní stadion Písek
Písek
Velké Popovice
0:3
0:1, 0:0, 0:2
Branky: 12. Petržílek (Dušek), 54. Lucker (Pešovský), 59. Burdian (Žoha)
Rozhodčí: Dvořák – Jindra, Knor
Vyloučení: 11:9
Využití: 0:2 V oslabení: 0:1
Písek: Myslivec - Jankovský, Koloušek, Švácha, Cirulis - Stropnický, Růžička, Šimoník - Kouba, Margeta, Bican - Silbernágl, Ingriš, Gába
Velké Popovice: Brzobohatý - Pešovský, Dušek, Hlubuček, Žoha, Charvát, Zámostný, Kubr, Bareš, Lucker, Petržílek, Burdian
Zpočátku připomínal souboj skutečně bitvu dvou zdecimovaných armád. Písek sice čas od času předvedl v útoku něco, čím zaskočil svého soka, avšak ani Růžičkův samostatný nájezd nevedl ke kýžené první brance. Navíc hned první vyloučení zápasu v desáté minutě – krosček domácího Šváchy – „vyšperkoval“ po půlminutce vyhozením za plexisklo brankář Myslivec. Popovičtí po nedůsledném vyhození uzavřeli domácí trojici v pásmu a kolotoč utnul až na brankovišti úspěšně dorážející
Petržílek. Hráče IHC tento vývoj viditelně zaskočil a do souvislejšího náporu se začali prokousávat až se závěrečnými minutami prvního dějství.
Do prostřední části pak vlétli domácí s jasnou snahou přetrvávající výsledek diametrálně změnit, k čemuž jim napomohly i přesilové hry. Jenže tlak postupně vyzníval do prázdna, a i když se Píseckým bez přestání naskýtaly slibné pozice, začínalo být tak nějak viditelné, že ten chlapík v masce s černozeleným dresem je vždycky přesně tam, kde má být. Původem Slávistovi Miroslavu Brzobohatému se v pátek prostě evidentně nechtělo nic pouštět. Takže si na něm stále dokola vylámávali zuby i doposud vysoce produktivní šikulové Margeta s Bicanem, ale v asi největší příležitosti této části hry třeba i mladý Ingriš, který nepochodil s chytrým švihem z levého kruhu. Během obléhání své klece se hosté čas od času dokázali dostat i do zajímavého protiútoku, při jednom z nich pak vystřelený puk skončil po Myslivcově zákroku na horní tyči domácí branky. Na druhé straně uzavřel třetinu symbolicky Šimoník, když zakončil sérii zoufalých dorážek svých kolegů neúspěšným přízemním pokusem z otočky.
A poslední dvacetiminutovka? To samé. Bušení na velkopopovickou bránu a postupem času i čím dál tím více diskutabilnější výroky sudího, který přitom první polovinu zápasu dokázal odřídit za použití celkově pouhých osmi dvouminutových trestů. Ale Píseckým bojovníkům bylo vlastně jedno v jakém počtu hrají. Bylo jim jasné, že musejí směrem dopředu něco rychle vymyslet, protože se začíná poněkud připozdívat. Jenže na Brzobohatého nepůsobilo nic! Teče, dorážky, střely z blízka, rány zdálky… Nic! Nejmarkantnější obraz byl k vidění poté, co Margeta mistrně vložil hůl do Kolouškova nahození, a ačkoliv tak učinil nečekaně a přímo před hostujícím gólmanem, ten kotouč díky skvělému postřehu schoval do své lapačky. Jeho spoluhráči ho pak radostí objímali…
No a aby domácí snad nemysleli, že se k nim štěstí přikloní třeba až v samém závěru, využil ve čtyřiapadesáté minutě další početní výhodu přízemní dobře umístěnou ranou kapitán Popovic Lucker, a v předposlední minutě utnul drtivý tlak žlutomodrých střelou do prázdné brány Burdian. Není, co dodat…
Ohlasy trenérů
Jan Rybáček, trenér Písku: „Jsem hrozně zklamaný, protože se všemožně snažíme, aby náš hokej nějak vypadal, a namísto toho zažíváme takovéhle katastrofy. Maximálně jsem zklamaný z hráčů, kteří trénují v áčku. Ti by měli mužstvo táhnout, oni jsou ale – s odpuštěním – na ledě trapní. Celkově je to hrozné. Nehrajeme to, co si řekneme, před bránou jsme jaloví… Je pravda, že gólman Popovic chytal velmi dobře a vychytal nás, my jsme ale nebyli schopní mu dát gól. Jeli jsme i sami na bránu. Už jsem v hokeji zažil spoustu zklamání, tohle jsou ale pro trenéra rány do srdce. Nic se nedaří, štěstí je pryč, my mu nejdeme naproti,neprosadíme se, nedáme branky a pak nás poslední tým porazí v jedenácti lidech téměř rozdílem třídy. Zase jsme neukáznění, v rozhodujících fázích, kdy bychom mohli soupeře dostat pod tlak, se necháváme vylučovat. Přemýšlím teď i o energii, kterou hráčům věnuji, a kterou nedostávám žádnou zpět. Je to pro mě ohromně vysilující.“