Juniorka se veze na vítězné vlně!

Liga juniorů , 14. kolo, ne 19.11.2006, Zimní stadion Písek

Písek

Hvězda Praha

4:2

1:1, 1:1, 2:0

Branky: 15. Fořt (Růžička, Mazanec), 31. Mazanec (Jankovský, Bican), 47. Bíza (Gába, Ingriš), 60. Růžička (Bíza, Kouba) - 10. Hybš (Nesnídal), 32. Hybš Rozhodčí: Svoboda - Šmíd, Jelínek Vyloučení: 13:15, navíc Haspeklo a Velehradský 10 minut OT, Peháček V. 5 minut + do konce utkání (všichni HVE) Využití: 1:0

Písek: Myslivec - Jankovský, Mazanec, Koloušek, Petele, Cirulis - Kouba, Margeta, Bican - Fořt, Růžička, Šimoník - Ingriš, Bíza, Gába - Hora

Hvězda Praha: Haspeklo - Velehradský, Nesnídal, Homonický, Velebil, Peháček T., Peháček V., Beran, Němec, Hybš, Holub, Kraus, Hořák, Kukla, Slavík, Urbančík, Borovský, Bártů, Nacházel

Na začátku utkání ubránili domácí dvojnásobné oslabení a byli lepším týmem, ovšem v čase 9:35 se ujala lehká střela kličkujícího Hybše. Vyrovnat se Píseckým podařilo díky suverénnímu pochodu Růžičky napříč útočným pásmem, kde zmátl dva protihráče a nabídl Fořtovi naprosto prázdnou bránu, která nešla netrefit.

V polovině zápasu hráli dvojnásobnou početní výhodu hráči IHC. Nejprve se neujala rána z voleje v podání kapitána Margety, za okamžik ale od modré pálící Mazanec našel skulinu mezi betony brankáře Haspekla. Nedlouho nato však po řadě zbytečných komplikací v rozehrávce Píseckých překonal Myslivce Hybš.

Na začátku poslední části domácí nevyužili více jak dvě minuty přesilovky 5 na 3, ve 47. minutě se ale z protiútoku krásně trefil Bíza, jehož gól se později ukázal jako vítězný. Žlutomodří totiž náskok uhájili a těsně před koncem to byl právě Bíza, kdo po Koubově pasu natřikrát dorážel sám před brankou. Jeho poslední pokus se od zadního plexiskla odrazil na hůl Růžičky, pro něhož nebyl problém prostřelit dezorientovaného gólmana hostí.

Ohlasy trenérů

Jan Rybáček, trenér Písku: „Velmi si cením toho, že jsme vyhráli a porazili Hvězdu, což je tradičně silný soupeř a má v kádru velmi dobré hokejisty. I gólman jim chytal velmi dobře. O to více si vítězství vážím, protože jsme ho vydřeli. Nebylo to jednoduché, my hrajeme všechna utkání jako drama do poslední chvíle. Střídáme pěkné okamžiky s hroznými, což mě nejvíc mrzí. Najednou nám opadne soustředěnost, přestaneme hrát a děláme školácké chyby, na které kluky pořád upozorňujeme. Kdybychom hráli dobře zpátky a soustředěně, ten zápas mohl být dávno v klidu. My si ale vytvoříme řadu šancí, které neproměníme a pak se ukáže náš starý neduh, a sice, že jsme hodně a zbytečně vylučovaní. A jakékoliv oslabení nám strašně ničí organizaci, která je přece jen při hře pět na pět v naší hře už vidět. Když se ale necháváme vylučovat, rozhází nám to téměř celou třetinu a sami tak zvedáme soupeře. Dobré zjištění je, že se nám teď v posledních několika zápasech podařilo zvrátit zápas v poslední třetině. Na druhou stranu, kdybychom rozhodovali dříve, mohli by se do hry dostat hráči, kterým v takovýchto situacích nemůžeme dávat moc příležitostí, i když bychom chtěli a oni by si to zasloužili.“