Padlí v souboji titánů: záloha Motoru i nadále strašákem juniorů
Písečtí junioři měli hráčům Budějovic co vracet, což do svého výkonu úspěšně promítali již od samého začátku klání. Takřka každé jejich střídání znamenalo nějaký nápad, šanci či alespoň nebezpečnou střelu, oboustranně vlivným faktorem byl pak především důraz v osobních soubojích. První velkou možnost si připsala dvojice Šuhaj-Novotný, avšak druhý jmenovaný, zcela osamocen v mezikruží, po protřelé zpětné přihrávce svého kapitána smolně promáchl. Největší pifku na svého dnešního rivala měl však podle všeho Matěj Přibyl: ten se v útočné třetině směle angažoval hned několikrát, načež dokonce zleva nastřelil a rozezvučel bližší tyč. Hosté svou premiérovou příležitost uvést se v dobrém světle zvětřili až zhruba v deváté minutě hry při Novákově vyloučení. Nutno podotknout, že sledovat jejich početní výhodu bylo přinejmenším oku lichotivé. Snažili se být neustále v pohybu a puky rychle posílali na modrou čáru k napřaženému Vávrovi, jehož prudký příklep nejednou provětral Buchtovu lapačku. Na své si v souvislosti s vyloučením soupeře chtěli přijít i žlutomodří, kteří měli relativně dlouho k dispozici dvojnásobnou přesilovou hru, skórovat v ní ale mohli paradoxně hosté, jimž se nejdříve podařilo jít do přečíslení a záhy ještě donutit Písecké vyhodit na zakázané uvolnění. Suma sumárum, herní projev Budějovic působil o něco organizovaněji, hoši od Otavy byli bezesporu spontánnější a bezhlavější, nicméně hráli s takovým odhodláním, že z toho v rámci první dvacetiminutovky dokázali udělat svou velkou výhodu. I proto se útočná síla v závěru třetiny opět vrátila na jejich hole a budila dojem optické převahy. Ta ale k brance nakonec nevedla a střelecký účet zápasu tak i nadále čekal na svého debutanta.
Zapisovat se do statistik začali hráči obou celků až v prostředním dějství, jehož průběh výrazně zamíchal s kartami, s nimiž se dosud hrálo. Delší konec provazu najednou ve svých rukou svírali Českobudějovičtí a to zejména díky skvělému vstupu do třetiny, kdy se opětovně dobře popasovali s výhodou jednoho hráče v poli. Znovu si důkladně prohlédnout její sehrání ovšem tentokrát nebylo možné, ve vedoucí branku ji totiž svedli přetavit již po pouhých šestnácti vteřinách. Stačily k tomu dvě svižné přihrávky, jejichž zásluhou se puk dostal na čepel na středu levého kruhu napřaženého Jiřího Remty, proti jehož dělovce a zejména přesné mušce Buchta příliš nezmohl, poněvadž kdyby bylo hledání těsných mezer disciplínou, českobudějovická patnáctka jí bezesporu kraluje. Po šikovné teči u pravé Buchtovy tyče se nebezpečně motajícího a nepříjemně clonícího Vladimíra Mácy, jenž do sítě usměrnil razantní ránu obránce Vávry, se v éteru nad píseckou střídačkou začalo na okamžik vznášet vědomí, že otočit z 0:2 proti sebevědomí nabyvším hostům bude hodně těžké, ne-li nemožné, v prezentování se hochů od Otavy však po vhazování na středovém kruhu nebyl patrný jediný kousek rezignace. Viditelná u nich začala být spíše malá míra frustrace z toho, že tam takřka nic nepadá, pročež se slova neprodleně ujal nikým nehlídaný Vojtěch Šuhaj, který v závěru periody tváří v tvář Prušákovi plácl do kotouče a coby správný kapitán vrátil svému týmu zapomenutý kus optimismu a vlil mu do žil extra dávku potřebného elánu - 1:2.
Do bouřlivých diskuzí a analýzy své momentální situace se domácí o přestávce s největší pravděpodobností zabrali až příliš - v kabině se zdrželi déle, než bylo přípustné a hned z kraje třetiny tak vyfasovali dvouminutový trest. Do úniku se sice ve vlastním oslabení dostal aktivitou hýřící Šuhaj, jenž byl nedovoleně zastaven, načež bylo v jeho prospěch nařízeno trestné střílení, jeho blafák se zakončením k pravé tyči ale Prušák i s trochou štěstí přečetl. Krátce na to byla napsána další kapitola nestárnoucího evergreenu nedáš-dostaneš, po dvojité dorážce se totiž střelou pod víko dokázal prosadit a znovu tak odskočit do dvougólového trháku Vojtěch Slabý. Nelze říci, že by Českobudějovičtí hráče IHC nějak výrazně přehrávali, svou herní kvalitu ale prokazovali v klíčových situacích a především v koncovce, kde to domácím poněkud haprovalo. Je to tak, Písečtí se snažili nabrané manko dohnat a smazat, nicméně se zdálo, že gól nedají, ani kdyby se na hlavu stavěli a ještě navíc to ozdobili dvěma parakotouly vzad. Přesného zásahu nedocílili ani při závěrečné hře bez brankáře, k níž sáhli již při oznámení dvou posledních minut a během které dokázali držet hosty pod tlakem - vyjma jednoho okamžiku, kdy se soupeř rozjel vstříc prázdné kleci. Tomu se pokusil zabránit Novák, počínal si však v rozporu s pravidly. Pouhých čtrnáct vteřin před koncem zápasu tak řady Píseckých opět prořídly, v návaznosti na což se domácích už plně zmocnila beznaděj a přestali hrát. Toho pak s neskrývanou radostí využil Aleš Řezáč, který tím pádem takřka zadarmo uzavřel na konečných 1:4.
