Filip Kubiš si přeje více štěstí pro svůj tým, Pospíšil skóroval díky zkušenostem

Jak již bylo zmíněno, kapituloval třikrát. Ze svého pohledu ale góly přičítá spíše smůle. „Při tom prvním ani nevím, kudy pod nohou mi to projelo. Druhý – odraz od plexiskla na hokejku, hráč to trefil taky někam pode mě. A to trestné střílení mu podle mě sjelo. Myslel jsem totiž, že bude střílet nahoru, alespoň mi to tak přišlo,“ vypráví. To jeho kolega Němec na opačné straně nepůsobil nijak nepřekonatelně, přesto na něho písečtí střelci nedokázali dostatečně vyzrát. „Měl hodně štěstí. Vždycky, když se nějaký puk odrážel, tak to bylo jim na hokejku a ne nám,“ smutní Kubiš.

Právě maličkosti, které ve finále rozhodují o zakončení jednotlivých situací, hráčům IHC nepřejí. Alespoň podle mladého brankáře: „To nám hodně chybí, takové to štěstíčko, díky němuž bychom doklepli gól i bez nějaké velké šance. To by nás zvedlo,“ je si jistý.

O impuls se pokusili i trenéři, když zpřeházeli složení útočných formací… „K něčemu to dobré bylo, některé útoky se oživily a i když to možná ne vždy fungovalo úplně nejlépe, šance jsme si vytvořit dokázali. Lépe jsme ale určitě hráli v Kolíně, kde už byly lajny proházené,“ tvrdí Kubiš, který se v bráně stále střídá se svým kolegou Pinkasem. „Před nějakou dobou nám trenér řekl, že se budeme střídat pravidelně po dvou zápasech. Záleží ale na něm, jak se rozhodne před utkáním. Kdyby to bylo jinak, tak nám to sdělí,“ říká k tomu.

Kapitánovi hostujícího mužstva Davidu Pospíšilovi ale asi bylo úplně jedno, kdo proti němu bude chytat. Ačkoliv jeho trefa, kdy po vybruslení zpoza rohu propasíroval kotouč skrze Kubišovy betony, vypadala spíše jako dílo náhody, sám šestatřicetiletý rutinér je jiného názoru: „To je takové běžné vyjetí zpoza branky. Nesmí se vystřelit hned za první tyčí, kde to gólman čeká, ale táhnout dál. On musí reagovat a nohy mu jdou samy od sebe, jak se snaží pokrýt celou čáru. Pak stačí jen zasunout. Otázka je, jestli brankář udrží hůl na ledě,“ dává Pospíšil nahlédnout do tajemství svého střeleckého umu. „Nepřipisoval bych to náhodě, spíše zkušenosti, že se to za život povede ikskrát, ať už v tréninku nebo v zápase, a člověku pak najednou bleskne v hlavě, že teď musí udělat tohle. A dneska to vyšlo,“ dodává ještě.

Zanedlouho mohla chrudimská dvanáctka svůj gólový účet rozšířit o další záznam. Po skvělém švihu zápěstím ale zazvonila branková konstrukce. „Jeli jsme dva na jednoho, já jsem chtěl přihrát bekhendem, ale obránce to udělal dobře, obsadil mého spoluhráče a mě nechal v souboji s gólmanem,“ rozpomíná se Pospíšil na celou situaci. Jeho rána pak měla skvělé parametry. Přesto tvrdí: „Vystřelil jsem špatně. Trefil jsem břevno a puk šel pryč, takže to dobrá střela nebyla.“

I tak ale už - díky němu - jeho mužstvo vedlo. Po počátečním suverénním nástupu se ale začalo pomalu vytrácet a přenechávat iniciativu na domácích hokejkách. „Písečtí se během zápasu zlepšovali. První třetina byla z jejich strany asi nejhorší, potom už to ale bylo na obě strany,“ míní Pospíšil, který si cení i toho, že se spolu s kolegy dokázali praktikovat spolehlivou hru dozadu. Tam vidí základ úspěchu. „Je to tím, co soupeři v obraně dovolíte. My jsme se dneska hodně soustředili na obranu a snažili jsme se rozhodovat z brejků. To se nám ve dvou případech podařilo, když jsme po nastřelených kotoučích vstřelili dvě branky. Trestnému střílení také předcházel brejk, takže taktika nám vyšla na sto procent,“ pochvaluje si kapitán vítězného celku.

Velkou váhu, co se rozhodnutí ve vlastní prospěch týká, přikládá pardubický odchovanec i využitému trestnému střílení v podání Marka Zadiny. Chrudim tak zvýšila své vedení. „Myslím, že bylo hodně důležité. Jakmile je rozdíl více jak jedna branka, tak se mužstvo dostane do většího klidu a hraje ve větší pohodě. Nám se to podařilo dovést až skoro do konce.“

Když říká „skoro“, má na mysli snížení Ondřeje Pošmourného krátce před závěrečnou sirénou. „Ten gól jsme si, dá se říct, dali sami, když jsme jasně na puku a nevyndáme ho ze třetiny. To kdyby se podařilo, tak nebyl žádný problém a skončilo to 3:1 pro nás. To je ale právě ta bolest, která nás v poslední době trápí, a sice že jsme si moc jistí a dovolujeme si věci, které bychom neměli,“ je mu jasné. Že by se však po zmíněné změně stavu Chrudimští báli o tři body, popírá: „Možné je všechno, ale já myslím, že by Písečtí museli mít opravdu hodně štěstí, aby vyrovnali. Muselo by se jim hlavně podařit vyhrát čistě buly a dostat se do třetiny. A devět sekund je hrozně málo, možná bychom se trošku klepali kdyby bylo vhazování u nás ve třetině. Takhle to bylo celkem v pohodě.“