Michal Pinkas: Příště to radši pustím v půlce zápasu
Miroslav Holec, člen týmu, mající na starosti diametrálně odlišné činnosti, než je zastavování šancí soupeře, vůbec nepřikládal Pinkasovi vinu na smolné brance. „On za to nemohl, tam se měl vrátit náš bek a zamezit tomu hráči ve střelbě. Ten gól vůbec nemusel padnout. Nevím, jestli to kluci podcenili, když už to bylo chvilku před koncem…“
„Byla to taková prd střela. Myslím si, že mu ani nesedla. Jenže zalítla přesně k tyčce,“ zhodnotil sám rozložitý brankář úspěch hostujícího Bukáčka. „Šáhl jsem si na puk za celý zápas tak šestkrát sedmkrát, o to víc takovýhle gól štve,“ dodal ještě. Mimo inkasované branky musel za celou dobu hry jen jednou jedinkrát řešit vážnější situaci.
Jak minuty ubíhaly a Žďárští pořád ne a ne něco kloudného vymyslet, řekl by asi každý, že písecký gólman musel pokukovat po časomíře, kdy už mu tu jeho nulu budou moct započítat do statistik… „To ani ne, já se soustředím celých šedesát minut,“ ukončuje ale hned Pinkas podobné úvahy. A je pravda – jak už bylo zmíněno - že celá propíraná situace rozhodně nevyplynula z nějaké jeho nesoustředěnosti.
O ní se mohlo spekulovat snad jen začátkem druhé třetiny, kdy se "pamětníkům" utkání s Táborem vybavil při jednom z Pinkasových zákroků laciný zásah Matušíka. Tehdy si "Pína" podobným pohybem, jaký předvedl i nyní, sám srazil kotouč lapačkou za záda. „Tentokrát jsem tu střelu neviděl. Ono to šlo zpoza nohou a najednou puk letěl přímo na mě,“ popsal okamžik, při němž možná i jemu zatrnulo.
Z celkového pohledu se zdá, že Michala Pinkase se v poslední době drží smůla. „S Táborem to byl můj prohraný zápas, to každopádně. V Benátkách se mi chytalo už mnohem líp, ani jsem nešel ven z brány, i když jsem dostal tolik gólů, protože hodně z toho byly dorážky. Měl jsem tam opravdu dost práce,“ rekapituluje minulá střetnutí.
A když se na to člověk podívá, po takových divočárnách je i jeden inkasovaný gól docela dobrý na zlepšení nálady. „To jasně. Ale pořád by bylo lepší čisté konto, než tohle,“ připomene Pinkas opět okamžik, který ho viditelně mrzí.
Jak sám Pína zmínil, dostat ten gól v půlce zápasu, nikdo neřekne ani slovo. Takhle to je…“ - hledá během rozebírání tohoto tématu slova kapitán Milan Kořánek - „…nechci říct hrubá chyba, protože to nerozhodlo o bodech. Třeba při nějakém vyrovnaném skóre by to bylo horší,“ varuje. A na mysli má přístup celého týmu.
Michala Pinkase alespoň může těšit, že po příchodu Jana Rybáčka jsou jasně rozvržené brankářské role v mužstvu. „To pomůže každému. Musím ale říct, že mě to vyhovovalo i předtím, když jsme se střídali,“ tvrdí dlouhán, jehož tak můžeme za píseckou obranou očekávat i v dalším kole. A snad si s sebou do brankoviště vezme i trochu toho štěstí, které jediné mu při jeho výkonech v posední době chybí.
