Soupeři pozor! Míra Holec se rozjel!

Do polemiky o problémech se spánkem se ale vloží nedaleko sedící spoluhráč Tomáš Květoň: „Prosím tě, Kolec, radši mlč! Moh jsi dát sedm gólů,“ okřikne z legrace svého mladšího parťáka.

„Má pravdu! Několikrát mi to dobře přihrál a já to všechno zpařil. Jednou jsem to prohnal brankovištěm, místo toho, abych to v klídku dal do brány. Jsem prostě dřevák,“ zakroutí hlavou sám Holec a i když se při tom usmívá, neplácá jen tak do větru.

Kromě toho, že ve třetí minutě procpal svůj pokus kolem levé Jedličkovy tyče a chvíli nato po suverénním natlačení se do střelecké pozice nechytatelně pověsil bekhendovou ránu pod víko, stál devatenáctiletý útočník i na začátku pohledné kombinace, která vyústila v šestý gól z hole Květoně. No a mezi tím buď motal hlavy protihráčům nebo svůj volný čas trávil zahazováním dalších příležitostí.

Měl kotouč na holi v bezprostřední blízkosti brány, pak se sám řítil na gólmana hostí a byl faulován, předtím ještě zahákován minul z mezikruží odkrytou klec. Zkrátka byl hodně vidět. Opravdu se snažil. „Jenže ten třetí gól mi tam prostě nespadnul,“ láteří.

I bez hattricku ale může být spokojený. Momentálně se dostal do fazóny, na kterou všichni fanoušci netrpělivě čekali od jeho loňského příchodu do A týmu, kam ho z juniorů provázela pověst superstřelce. „Po dnešku bych i řekl, že se do toho zase dostávám, v Benátkách jsem si ale myslel, že jsem úplně vypadl,“ snižuje Holec skromně své výkony z poslední doby.

S čím ale souhlasí, to je fakt, že k ladnosti pohybů přidává momentálně i čím dál tím více nebezpečnější střelbu. Po vleklém zranění šlach z minulé sezóny se totiž dlouho nemohl do rány pořádně opřít. „To zápěstí teď pořád posiluju, i třikrát čtyřikrát týdně. Taky se mi zdá, že už to je lepší,“ přitakává. „Ale je to taky hokejkama. Dostal jsem nové, to není jako ty dřevěné lionky,“ doplňuje rychle.

Dalším faktorem ovlivňujícím zvýšenou produktivitu nadějného křídelníka je určitě i jeho zařazení do druhé útočné formace ke Květoňovi a Mikeskovi. Společně dávají vzpomenout na loňské řádění tohoto útoku, v němž ale třetího do party dělal současný člen kádru Slavie Praha Vladislav Kubeš. I jemu, typově podobnému hráči, prospívalo toto spojení.

„Kytka mi hodně radí, kam si mám najet. A když to udělám, tak mi ten puk prostě dá. On umí vytvořit obrovské množství šancí,“ musí tedy Holec složit kompliment pověstnému technikovi, jemuž ale na druhou stranu spolupráce s hokejovým rychlíkem také po rozpačitém úvodu ročníku navyšuje počet statistických údajů v těch nejsledovanějších kolonkách.

No a poslední z trojice? „Miki, to je bojovník. To každý vidí,“ chválí Holec - a popichuje zároveň - poctivého centra, který na svůj buldočí styl doplácí hromadou modřin. „On toho hodně odbrání a tím nám moc pomáhá.“

S oběma mazáky po boku právě v týmové tabulce vstřelených branek dohnal do té doby neohroženého vládce Jana Řehoře. Oba teď se sedmnácti trefami figurují v elitní desítce druholigové skupiny Střed. Věří si Holec na to, aby se stal po skončení všech letošních bojů nejlepším střelcem mužstva? „Na tom zas tolik nezáleží. Hlavně, když se bude vyhrávat. Ale když mi tam budou góly dál padat, bude to pro mě jedině dobře,“ je si vědom.

Paradoxně to ale nemusí být až zas tak skvělé pro Písek. Pokud se totiž na jaře nepodaří vybojovat první ligu, těžko Holce napřesrok někdo udrží v soutěži, jejíž mantinely už mu začínají být těsné.