Reprezentant Hauer dostal novou chuť do hokeje, Kreuzmana Písek nezajímá

Byl to on, kdo ve čtrnácté minutě využil počáteční převahy svého celku a zajistil zvýšení na dva nula. A to navíc nádhernou ranou. „Tam to dobře kluci vybojovali v rohu, Ondra Mikeska mi poslal přihrávku na modrou a já jsem to tam hned pral z voleje. Byla to dobrá střela, povedla se mi,“ nezdráhá se přiznat. A žlutomodrá šestačtyřicítka byla vidět i nadále, dalšího úspěchu už se ale její nositel nedočkal. Naproti tomu musel přímo na ledě a na střídačce prožívat hrozivou dvouminutovku, během níž dokázaly Strakoničtí beze zbytku zužitkovat nedisciplinovanost domácích borců. „Druhou třetinu jsme dost podcenili, byli jsme hodně vylučovaní. Inkasovali jsme dva góly ve třech, jeden ve čtyřech a oni se hned dostali do zápasu,“ vzpomíná Hauer a ještě teď se mu možná v hlavě honí myšlenky na to, co by se stalo, kdyby Strakonice dokázaly dokonat obrat a otočit skóre. To by totiž bylo s domácími už hodně špatné. Ví to i druhý nejproduktivnější obránce týmu… „To bychom byli opravdu v pytli,“ přiznává a ve skutečnosti používá silnější výraz. „Sáhli jsme si docela na dno. Naštěstí jsme hned dali góly na čtyři tři a na pět tři. Byli jsme zpátky ve hře a nenechali jsme je jít na koně.“

Kromě druholigových starostí má teď Hauer i jiné, mezinárodní. Jakožto student tělocviku na pedagogické fakultě západočeské univerzity v Plzni byl totiž zařazen do širšího výběru národního celku pro univerziádu v Turíně. A z toho má samozřejmě velkou radost… „Určitě mě to potěšilo, byl to jeden z mých cílů pro letošní sezónu, který se mi povedlo splnit. Byl jsem na třech srazech a na tom posledním jsem dostal od trenéra nominačku.“ Pozvánka na akci, která možná v Čechách nemá takový ohlas - což ale nijak nesnižuje její kvalitu - dokázala zvýšit motivaci mladého hráče. „Dostal jsem díky tomu zase větší chuť do hokeje. Po tom incidentu v Milevsku byl celý tým ve srabu a nebylo to ono,“ vrací se Hauer k nepříjemné události z konce listopadu. Teď už ale zase myslí především na hokej a ví, že v Písku odvádí dobrou práci, za kterou byl právě náležitě oceněn.

V druhé polovině léta zavítal na zkoušku do klubu IHC hokejista s dlouholetými zkušenostmi z nejvyšší české soutěže i z první ligy. Bývalý hráč Plzně, Kadaně nebo Olomouce Jaroslav Kreuzman se ale trenérům Slabému a Šperlovi nehodil do plánů, takže musel hledat uplatnění jinde. A našel jej hned za humny – ve Strakonicích, kde se mu zatím náramně daří a sbírá hodně kanadských bodů. Teď zavítal se svými novými spoluhráči na regionální derby do Písku, kde se místním zatím příliš nedaří a stále hledají svou dřívější pohodu. Podle slov jejich nejproduktivnějšího hráče to ale přípravu na zápas hostujícího mužstva nijak neovlivnilo. „My máme svých problémů dost, takže abychom se starali o cizí, to opravdu ne,“ usmívá se pětatřicetiletý harcovník.

Utkání přineslo dvanáct změn skóre a všeobecně útočnou hru. Čím to? „My jsme dostali laciné dva góly hned v první třetině a pak už jsme to doháněli. Museli jsme hrát otevřený hokej, čehož domácí využívali k protiútokům a z toho padalo hodně branek,“ nachází příčinu strakonický útočník, který si na své konto připsal další dvě nahrávky. K jakémukoliv bodovému zisku ale nepřispěly, protože ačkoliv hosté dokázali stáhnout třígólové manko, na obrat už síly nenašli. A to i navzdory euforii z vyrovnání. „Byli jsme rozjetí dopředu, což Písečtí dokázali zužitkovat ve svůj prospěch,“ poznamenává Kreuzman a na mysli má brzký návrat vedení do rukou hráčů ve žlutomodrém.

Strakonice v poslední době předvedly několik slibných výsledků a zdá se, že by ještě nemusely říct letošní poslední slovo. Například skalp Benátek to potvrzuje… „To možná ano, v tabulce jsme ale stále předposlední, což není právě příjemné,“ oponuje Kreuzman. Optimisticky ale dodává, že „stále je před námi dost kol, dneska jsme teprve načali druhou polovinu soutěže, takže ještě pořád máme hodně příležitostí zahrát si hokej a něco vylepšit.“

To, že se před sezónou nevešel do píseckého kádru jej nesvazuje. Na stadionu, kde mohl působit jako domácí hráč, se nijak předvádět nechtěl. „Ne, takovéhle touhy já už mám za sebou. Hraju hokej už jen pro zábavu a jestli to má být v Písku nebo někde jinde, to není tak důležité,“ říká vyrovnaně a další témata ohledně IHC jej nezajímají. „Co je mi do Písku, já hraju za Strakonice,“ odvětí.