Ve Strakonicích mohu dělat to, co umím

Stále ještě by mohl hrát hokej. Kdoví, jak by točil hlavy soupeřům dnes, když i v mládí projevoval výjimečný technický cit a vyzrálost. Pavel Hejl však dnes již hokej nehraje, nicméně brusle stále obouvá den co den. Nedávno se stal asistentem Stanislava Kašpara, trenéra Strakonic a se svým novým klubem přijel do Písku. A po zápase se netvářil nijak šťastně, vysoká výhra domácích mu radost neudělala. Jeho Strakonice nestačily. „Písek má zkrátka mnohem víc natrénováno,“ hledal důvody prohry 8:4 začínající trenér Pavel Hejl.
K proběhlému zápasu se Pavel Hejl moc vracet nechce. Není divu. „Našima vlastníma chybama jsme dostali tři góly, pak jsme zase v přesilovkách tři góly dali a vyrovnali jsme. Pak přišlo vyloučení na druhé straně a rázem vedli zase domácí, my pak nedali šanci a vzápětí jsme dostali na 5:3. Potom se již hrálo nahoru dolu, bylo to otevřený a Písek si už vítězství vzít nenechal,“ vzpomíná těžce Hejl na poslední zápas svého celku.

Proč jsou Strakonice tam kde jsou, tedy na předposledním místě tabulky? „Myslím, že nás dost sráží disciplína, ta určitě hrála svou roli i dnes, na druhou stranu - týmy jako třeba Písek - mají určitě víc natrénováno. Kluci u nás hrají skutečně až po práci a mají toho někdy plné zuby...A i dnes někdy prostě na domácí nestačili, ať už v přístupu k hráči a podobně....,“ označuje Hejl problém strakonického týmu. Jeho další věty potvrzují, že je realistou. Strakonice jsou tým, který nemá síly na to, ohrožovat nejvyšší příčky a Hejl to dobře ví. „My se chceme určitě zvednout z těch nelichotivých pozic, na kterých nyní jsme, tedy chceme opustit předposlední místo a zamířit vzhůru. Bohužel ta propast na nejlepší je už hodně velká, mám pocit, že budeme rádi, pokud uhrajeme alespoň několik míst nahoru... “ a po chvíli mlčení dodá: „Musíme!“

border= Však se po jeho příchodu Strakonicím začalo dařit, výhra nad Benátkami je toho důkazem. V jaké roli Pavel Hejl ve Strakonicích působí? „Já jsem asistent trenéra Áčka, ale na starosti mám především výkony juniorů a dorostu...,“ odpovídá Hejl a přátelsky se pozdraví s procházejícím bývalým parťákem z jednoho útoku Davidem Míkou. „Udělal jsem si trenérskou licenci, tu si budu teď ještě rozšiřovat, budu chtít v trenérské profesi pokračovat,“ plánuje si další budoucnost Hejl.

Většinu svého hokejového života strávil právě v Písku. Nyní však hájí Strakonice. Stal se z něho tedy “Strakoničák“? „Ne, to ne, možná tak po hokejové stránce,“ směje se trenér. „Ale Strakonice mi daly práci, daly mi možnost, abych to, co jsem se naučil a co umím, předával dál.“ A dodává: „Výkony Písku pořád bedlivě sleduji, vždyť tu pořád bydlím.“

Hejl nikdy nebyl hráč, který si nechá něco líbit a který by se bál stát si za svým. Ne vždy byl proto oblíbencem píseckého vedení. Jak je na tom Hejl a Písek teď? Co třeba Hejl a trénování v Písku? „Tak může se to stát i nemusí, záleží na tom, jaké budou někdy jednání. Jestli mi něco Písek nabídne. Ale já mám ve Strakonicích smlouvu na delší dobu. Každopádně trénování v Písku se v žádném případě nebráním,“ uzavírá Pavel Hejl.

Generální podporovatel

Partneři

Partneři ligy