Archiv
Mošovský chce pomoci Písku zpět do první ligy, po zranění se pokusí o návrat k hokeji!
V pondělí zahájí hokejisté IHC Písek přípravu na ledě. Jedním z nich bude i zanedlouho šestadvacetiletý Karel Mošovský. Hbitý útočník, kterému slibně se rozjíždějící kariéru v zámoří přeťalo vleklé zranění, se v minulé sezoně po třech letech vrátil k hokeji. V devátém zápase ale utrpěl další otřes mozku a obtíže se znovu vrátily. Nyní po půl roce se cítí zase dobře, pomáhá u probíhajícího hokejového kempu a těší se na pondělní začátek přípravy. Pokud mu to zdraví dovolí, chce se vrátit do sestavy píseckého mužstva!
Střípky historie: Z rybníka až k S.N.O.P. areně
Nedávno oslavil zimní stadion čtyřicet let od svého vzniku, ovšem od úplného dokončení uplyne na podzim roků teprve pětadvacet. Písečtí měli zimák s umělým ledem jako druzí v jižních Čechách. Jen v Českých Budějovicích se stavělo dříve. Ovšem už předtím, než u Otavy vyrostly základy dnešní budovy, se Písek honosil na svou dobu fantastickým zázemím pro lední hokej. Ve třicátých letech mohla místnímu komplexu konkurovat jen tehdejší Mekka československých hokejistů Štvanice. Jaké peripetie provázely stavbu, zastřešování i zdlouhavé dokončování dnešní S.N.O.P. areny, se můžete dočíst na následujících řádcích…
Přišel jsem pozvednout píseckej hokej, směje se Radek Hovora
Už je to přes sedm let, co naposledy oblékal dres mateřského klubu. V roce 2000 odešel hrát do Bánské Bystrice slovenskou první ligu. Hned po jedné sezóně ale zamířil do sice ne tak úplně nehokejové, přesto ale za světovou špičkou značně zaostávající Francie. „Odcházel jsem tam vyloženě za penězi,“ nezdráhá se přiznat Radek Hovora, letos zatím největší posila IHC. Písecké vedení využilo situace, že se třicetiletý odchovanec rozhodl svou zahraniční štaci ukončit a oslovilo ho. Hokejový návrat byl hned a bez problémů na světě. „Pro mě neexistovalo jít do Čech někam jinam, než do Písku,“ prohlásil Hovora. S tím, že by měl být jedním z tahounů, tenhle sympaťák počítá…
Sochu draftovali v druhým kole a on to pak kopne do vlaku…
Odpolední sluníčko praží do umělé trávy v areálu FC Písek. Hrstka borců se zahřívá sprinty a výskoky kolem postranní čáry. Pod dohledem trenéra Jana Rybáčka se k pondělní přípravě sešlo pouze patnáct hráčů. „Zrovna dneska to tak vyšlo, že se řada kluků z různých důvodů omluvila. Jinak máme docházku perfektní a všichni trénujou výborně, to bych chtěl zdůraznit,“ vykládá pak kouč, zatímco jeho svěřenci honí po place merunu. „Je také třeba říct, že jsme letos měli zajištěné super podmínky pro přípravu,“ dodává Rybáček a na jeho tváři je skutečně patrná spokojenost.
Na svou maturitu jsem hrdej!
Má perné léto. Alespoň oproti těm předchozím. Devatenáctiletý útočník Českých Budějovic Tomáš Rod stačil v krátké době absolvovat přípravný kemp juniorské reprezentace a úspěšně zvládnout maturitu na průmyslovce. Do toho se mu ještě přidaly záležitosti ohledně plánovaného přesunu do Mladé Boleslavi, kde se chce prát o místo v prvoligovém A mužstvu. „Nemyslím si, že se na mistrovství světa dá jet z extraligy juniorů,“ tvrdí hráč, který v loňské sezóně jedenapadesáti kanadskými body dotlačil právě v této soutěži svůj tým na čtvrté místo tabulky. Teď už se chce písecký odchovanec posunout výš. A pošilhává po účasti světovém šampionátu, který se bude na přelomu roku hrát v Pardubicích a Liberci.
Stanislav Neckář se vrací po roční pauze k hokeji
Č. B u d ě j o v i c e – Mohl si naplno užívat rodiny a konečně rozjet byznys ve velkém. Tak to vždycky chtěl. Hokej je ale magnet, který k sobě nelze otočit shodným pólem. Nikdy nepřestane přitahovat. To je příběh Stanislava Neckáře. Jednatřicetiletý bek se v mládí učil kvalitnímu hokeji i v Písku. Teď se po roční pauze vrací na led. „Nechtěl jsem si za deset let říkat, že jsem pro návrat neudělal všechno. Chci ještě zkusit hrát,“ tvrdí odhodlaně mistr světa z Vídně 1996 a držitel Stanley Cupu.
Chceme sehnat finanční prostředky, aby to stačilo na klid i v první lize, říká Petr Pechek
Je duben, hokejová sezóna mnohde ještě neskončila, mistrovství světa za rohem, vítěz Stanley Cupu v nedohlednu, léto před námi. Druhá liga je ale již dávno pryč. Paradoxně však na píseckém zimáku je rušno víc než tam, kde se stále hraje. Je totiž v plném proudu rekonstrukce s.n.o.p arény, ale také se už řeší sezóna příští. Se spoustou novinek seznamují čtenáře předseda klubu Petr Pechek a sportovní manažer Pavel Horažďovský.
Jiří Svoboda: Dávat góly je pro mě svátek
V píseckém dresu právě dokončil svou čtvrtou sezónu. A přesto může úspěšně kandidovat na cenu pro nejnenápadnějšího člena základní sestavy IHC. „Asi je to taková moje slabina, že nejsem víc vidět,“ zamýšlí se sám Jiří Svoboda, třiadvacetiletý zadák, který prošel mládeží v pražské Slávii a zahrál si i na mistrovství světa do dvaceti let. Oblékal pak barvy Mladé Boleslavi a Kadaně, než jej hokejový osud zavál zpět na jih Čech do rodného města. Tady zažil pád o soutěž níž, přesto se nikam pryč nehrnul. Začal studovat vysokou školu a myslí na to, jak pomůže klubu vrátit prvoligovou příslušnost. „Když budou mít trenéři zájem,“ podotýká.
Hodnocení hráčů v sezóně 2006/2007
Stejně jako loni, i po letošní sezóně trenér píseckého A týmu ohodnotil své svěřence. Jan Rybáček je v první řadě spokojen s přístupem mužstva, k němuž se připojil před Vánoci. „Kluci byli perfektní. Neměl jsem s nimi žádný problém,“ pochvaluje si. A co do složení kádru? „Máme výtečnou brankářskou dvojici, nerad bych o ni přišel,“ tvrdí. „V poli máme několik hráčů, kteří to odtáhli, když bylo potřeba,“ těší jej také. Přesto by se mu pro příští ročník hodily nějaké posily. Už jen proto, že mladý rakeťák Holec jistojistě opouští svůj mateřský klub.
Sváteční utkání píseckých juniorů...
Páteční zápas juniorky s Mladou Boleslaví, který vyzněl pro hosty jasně poměrem 1:7, měl pro hodně zúčastněných hráčů velmi zvláštní význam. Ať už to byla trojice Písečáků v mladoboleslavském dresu nebo na druhé straně parta, s níž ještě loni v tuhle dobu válčili na jedné lodi. „Když jsme sem jeli, tak jsem byl úplně hotovej. Měl jsem docela strach. Bylo zvláštní, hrát po třinácti letech proti Písku. I proto jsem hrozně rád, že jsme vyhráli,“ přiznal Martin Všetečka, jeden z ze zmiňovaného tria. „Byl to hodně divný pocit. Sedm let jsem neznal nic jiného, než hrát za Písek, potvrdil i Tomáš Maršík. Posledním píseckým „krajánkem“ je Nikola Gajovský, který v utkání zaznamenal bilanci 1+1.
Není to ani překvapení ani zklamání!
Nepříliš dobrá letní příprava a pak velmi těžké rozlosování na začátku sezóny. Poté, co Písečtí mladíci vyjeli na led, vyvíjela se přípravná utkání "relativně" dobře - jejich výsledky napovídaly, že by pro dorostence mohl být letošní ročník celkem úspěšný. Se svým trenérem Václavem Šrámkem a jeho asistenty, kterými byli v průběhu sezóny jak Vokurka, tak Slabý a nynější hráč "A" mužstva Filipi, bohužel neskončili tam, kde by si všichni přáli. Podle slov hlavního trenéra Šrámka však není osmá příčka v tabulce zase takovým neštěstím - "My jsme sehráli spoustu vyrovnaných zápasů, asi tohle mužstvo mělo na víc, ale chyběla nám zkušenost a týmová pohoda."
Zklamání. Slzy. Konec!
Skončila poslední minuta posledního zápasu série play-off mezi Pískem a Kláštercem. A pro hokejisty IHC to byl zápas opravdu poslední se vším všudy. Před chvíli dostali do prázdné klece pátou, rozhodující branku. Je konec. Nadějí i sezóny. V zarudlých očích se lesknou slzy. „Na kluky jsem hrdý. Nevypustili to a až do konce dřeli, za to jim patří moje obrovské poděkování. A zároveň mi jich je strašně líto,“ soukal ze sebe nedlouho po utkání Jan Rybáček. Měl absolutní pravdu. Za to, co jeho soubor na severu Čech předvedl, si prohrát nezasloužil. „Jsou na světě horší věci, ale teď to všechno obrovsky bolí,“ přiznal sklesle kouč, jehož svěřenci dokázali sérii, v níž prohrávali už 0:2, srovnat, ne však otočit.
Že jsem v Nymburku radil trenérům? Výmysl!
V Písku ho není třeba představovat. Nikola Gajovský, jeden z největších sportovních talentů města posledních let, však v létě vzbudil pozdvižení, když se rozhodl odejít z mateřského klubu, kde měl mezi vrstevníky výsostní postavení a v osmnácti letech už hrál za A tým. Zamířil do bohaté Mladé Boleslavi, která ho nechala zahrát první ligu mužů a v jejímž dresu nadále dominoval juniorské soutěži. Na stadionu, který jej vychoval, se představil už coby člen druholigového Nymburka (A hned dal gól!) a teď sem přijede s boleslavskou juniorkou, aby jako její hlavní hvězda dotáhl mužstvo do extraligy. „S tímhle týmem by byl neúspěch nepostoupit,“ prohlašuje. O nadcházejících bojích i o tom, jak se vyvíjí kariéra nadaného útočníka, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru…
Květoňova paráda, Holcovo probuzení a Kořánkova obětavost
Kdopak ve čtvrtek rozhodl o tom, že se série mezi Pískem a Kláštercem bude ještě jednou na rozhodující duel stěhovat na sever Čech? Pokud budeme hledět na přední linie, pak druhá domácí formace ve složení Květoň – Mikeska – Holec. Ta byla jednoduše k neudržení. Předvedla přesně to, co se od ní čeká a zařídila všechny tři góly IHC. „Trošku jsme se minulá utkání trápili, ale dneska nám to tam padlo a navíc jsme měli i další příležitosti,“ potěšilo Tomáše Květoně, největší hvězdu utkání. Ten totiž kromě toho, že přihrál na oba Holcovy zásahy, předvedl něco, co se v takovýchto zápasech jen tak nevidí…
Bude se hrát na pět zápasů a postoupíme my
Do Písku ho přivedl trenér Milan Mazanec. Jeho a Jan Kožnara, dva hráče odněkud ze severu. Kožnar se neprosadil, nezaujal, odcestoval. I Lukáš Zika se zpočátku taky nějak nemohl rozehrát. Ovšem poté se stal součástí jednoho z nejlepších píseckých útoků posledního desetiletí: Nouza, Jelen, Zika. Spolu řádili. Zika zaujal především kombinačními schopnostmi a prudkými přesnými projektily. Trenér Mazanec si spokojeně mnul ruce. Pak se však všechno zadrhlo. Nouza byl vyměněn, útok se rozpadl, trenéři se střídali, Písek spadl do baráže a sestoupil do druhé ligy. Lukáš Zika byl u toho. Po sezóně si sbalil věci a odjel. Vrátil se až dnes.
