Archiv
Jeden krok udělán, teď je třeba zvládnout další...
Asi o něco šedivější je Jan Rybáček poté, co musel na střídačce přetrpět poslední okamžiky středeční bitvy. V ní jeho svěřenci, ač ze z počátku nasazeného tempa během utkání znatelně ubrali, vydřeli naději. „Dnešek dokázal, že se střetla dvě velmi vyrovnaná mužstva. Tady rozhodují chyby a momentální psychika v každé dané situaci,“ vysvětloval kouč, proč v sérii s Kláštercem určuje vítěze vždycky jeden, maximálně dva góly. „Vítězství nás stálo hrozně sil a nerodilo se lehce. Jsme ale moc rádi a já chválím všechny hráče a děkuju jim za to, jak makali,“ nešetřil také chválou. Na vybojovaný úspěch však musí on i celý tým rychle zapomenout. Písek totiž pouze snížil vedení soupeře, jemuž stále stačí jediný triumf ke konečnému úspěchu.
Nové jméno stadionu přinese klubu půldruhého milionu
Od příštího zápasu už nebudou lidé v Písku chodit na hokej na zimní stadion ale do s.n.o.p. areny. „Vedení firmy ve Francii chce po dobu tří let financovat částkou pět set tisíc korun ročně písecký hokej,“ může hrdě informovat Petr Pechek, ředitel místního závodu a v létě zvolený předseda IHC Písek. První peníze dorazí ještě během letošní sezóny a netřeba zdůrazňovat, že se jedná o výraznou finanční pomoc klubu, který po této stránce v minulých sezónách strádal. Nyní se novému vedení daří situaci postupně zlepšovat. Nazváním svého domácího stánku podle sponzora se Písek ve druholigové skupině Střed zařadil po bok Vrchlabí, které nastupuje v Elektromont aréně. Snímky s.n.o.p. areny ve fotogalerii
Druhá třetina? Holomajzna!
S novým trenérským tandemem se hokejistům Písku daří. Během dvanácti utkání pod taktovkou Jana Rybáčka a Bedřicha Malého přenechali svým soupeřům všechny body pouze ve třech případech, v sobotu navíc vyhráli úvodní dvacetiminutovku suverénně největším rozdílem v sezóně - 5:0. A co víc, píseckým zimákem se během demontáže zoufalého celku ze Žďáru nad Sázavou opět po dlouhé době nesl ten správný hokejový rachot. IHC má zase podporu fanoušků, za což domácí kapitán Milan Kořánek příznivce pochválil: „Je příjemné, když lidé fandí. Určitě nám to pomůže, dneska bylo všechno v naprostém pořádku,“ potěšilo ho.
Lidi, pojďte na hokej!
Na tribuně za trestnými lavicemi, nízko nad ledem sedává zápas co zápas jeden straší pán. Na první pohled a poslech je patrné, čím se odlišuje od velké většiny zbývajících diváků, jichž se v dnešní době chodí v Písku na hokej podívat nějaké tři čtyři stovky. Tenhle člověk vždycky přijde tak, aby stihl začátek, usadí se na polštářek a s úvodním buly se posouvá do jiného světa – zajímá se jen a jen o to, co se děje na hřišti…
Místo zápasu za Drahonice vypomohl Písku s Kolínem
Diváci zápasu s Kolínem hledali v zápasovém zpravodaji hráče s osmnáctkou na písecké soupisce marně. Že by zase nějaký junior? Ne, pozorní diváci jistě v postavě s číslem osmnáct rozeznali starého známého Jana Marouška, i když by jim k němu spíše pasoval původní dres s číslem 43. O startu jednatřicetiletého útočníka se rozhodlo nedlouho před zápasem, kdy se píseckým trenérům pod rukama vinou nemocí a zranění hroutila sestava na sobotní zápas. To by ještě nebylo nic tak neobvyklého, kdyby o Vánocích nevyšla překvapivá zpráva, že Jan Maroušek v Písku končí...
Téma: mladí „boleslavští Písečáci“
Na turnaji „O pohár starosty města Písku“ se to při zápase Písek versus Mladá Boleslav Písečáky jenom hemžilo. Ne, nebylo to tím, že by hlavní rozhodčí vylučoval pouze “škodováky“, ale nezvykle vysokým počtem píseckých odchovanců v dresu se známým okřídleným šípem na prsou. Gajovský, Všetečka a Maršík jsou nyní členy boleslavské juniorky, a to ještě nedávno hrál za stejný tým i další z našich odchovanců Ondrejec. Ten však nyní po návratu zpět říká: „V Písku se cítím mnohem lépe.“ Jak se tedy Písečáci v Boleslavi mají, když její trenér Jan Vidner tvrdí: „My jsme moc rádi, že je máme!“
Gajovskému vyhovuje, že v Nymburku dostává hodně prostoru
Odmalička byl zvyklý přetahovat přes hlavu žlutomodrý dres. Tentokrát udělal to samé, ovšem v šatně, kterou do té doby na píseckém zimáku nepoznal, a ačkoliv měl onen trikot stejnou barevnou kombinaci, patřil Nymburku. Právě tam totiž Nikolu Gajovského, devatenáctiletého odchovance IHC, posílá nabírat dospělé zkušenosti jeho nový klub z Mladé Boleslavi. V sobotu nastoupil poprvé na ledě, který jej hokejově vychoval, jako hostující hráč. „Je to něco nového. Na jednu stranu to je zajímavý zážitek, na stranu druhou nebylo zrovna ideální, že se s protihráči navzájem známe. I přesto se mi ale hrálo dobře,“ hodnotí.
Nešťastné dvě minuty Písek nepoložily
Velmi dobré utkání se smírným koncem odehráli dorostenci Písku a Kolína v nedělní podvečer. Změna času asi více rozhodila domácí tým, který začátek utkání doslova prospal a brzy prohrával o dvě branky. Brankáře Brandýse okamžitě nahradil Kantor a ten již více branek nepustil. A když se navíc domácím podařilo v poslední třetině zásluhou Javůrka a Miňhy vyrovnat a s druhým týmem tabulky se remizovalo, zavládla díky bodu a předvedené hře spokojenost.
Smolný víkend píseckého dorostu
Velká nespokojenost panuje v kabině píseckých dorostenců. Svěřenci trenérů Šrámka a Vokurky ze dvou posledních zápasů nevydolovali ani bod a útok na přední příčky v tabulce se tak odkládá. Zklamání je o to větší, že minulou neděli si dorostenci pohráli se svými vrstevníky z Příbrami a zavládla dobrá nálada. Písek v obou nešťastných zápasech dokonce vedl, jenže.... „Tak proti Příbrami jsme hráli dobře a soupeř se za chvíli položil sám. Nedá se ale čekat, že to samé udělá třeba Vajgar..,“ konstatoval po zápase trenér Václav Šrámek.
Michal Peroutka nebude hrát ani v Písku, ani v Jihlavě. Stal se z něho Táborák
Po loňské sezóně, která se mu vinou zranění rozhodně nepovedla tak, jak by si představoval, absolvoval Michal Peroutka letní přípravu normálně jako posledních pár let coby člen píseckého IHC. Jenže během července se objevila nabídka z prvoligové Dukly Jihlava a mladý obránce vyslyšel vábení klubu s bohatou tradicí. Ovšem v tamním kádru se neuchytil a přemýšlel, co dál. A rozhodl se pro Tábor, když hlavní roli podle jeho slov hrála blízkost domova ve Veselí nad Lužnicí a možnost pracovat v rodinném podniku…
Pierre Pochon sní o Olympiádě a NHL, zná se s Gerberem a v Písku nemůže najít holiče
IHC získal do svých řad hodně zajímavou postavu. Dvacetiletý francouzský brankář Pierre Pochon se totiž zdá být více než jen řadovým zástupcem hokejově rozvojové země, který se vydává na dobrodružství po světě. V našem rozhovoru mohutný rodák z Rouen mimochodem prozradil, že má reprezentační ambice a trénuje každý rok po boku světové brankářské smetánky. V Písku by měl vydržet jednu sezónu, ovšem jak to s jeho pozicí ve zdejším brankovišti bude, je jistě zajímavá otázka. Tou se však on sám zatím příliš netrápí. V restauraci na městském ostrově se láduje těstovinami a ptá se, jak daleko jsou odtud Vítkovice. Během týdne tam totiž hraje přátelské utkání jeho mateřský klub. Odpověď jej mírně zklame…
Kotalíkovi byla v Písku vždycky zima!
Jako letos poslední známá hokejová tvář přijel potěšit mladé hokejisty trénující na píseckém kempu bronzový medailista z olympiády v Turíně Aleš Kotalík. Ten působil více než sympatickým dojmem a zvědavým dětem odpověděl trpělivě i na ty nejbanálnější otázky. Co se týká jeho kariéry, má za sebou útočník Bufala Sabres výbornou sezónu, v níž během základní části nasbíral dvaašedesát bodů a skončil třetí v klubové produktivitě za Drurym a Afinogenovem. Šavle navíc dokráčely do semifinále Stanley Cupu, když za svými zády nechaly i silnou Philadelphii a favorizovanou Ottawu. Cestu do finále zavřela týmu z města u Nigarských vodopádů až sedmizápasová série, v níž podlehl pozdějším šampionům z Caroliny. Jedním z tahounů poražených byl i tentokrát sedmadvacetiletý jindřichohradecký odchovanec, který před odchodem do zámoří vyzkoušel extraligu v dresu Českých Budějovic a během výluky nastupoval za Bílé Tygry z Liberce. V nedávných dnech si pak od Buffala vysloužil novou tříletou smlouvu, díky čemuž se obě strany vyhnuly arbitráži.
Dneska to bylo jako v prádelně…
Filip Procházka se z legrace pošťuchuje s Josefem Slabou, Michal Pinkas se pohodlně uvelebí na střídačce a hodí nohy ověšené brankářskými chrániči na mantinel, zatímco klábosí s vedoucím mužstva Potůčkem. Kolem projíždí Filip Kubiš a rozhazuje úsměvy na všechny strany, většina ostatních se občerstvuje. Pak se ale ozve zvuk píšťalky a všichni se rozjedou k tabuli, kde trenéři Šperl se Slabým objasňují další nácvik. „Tenhle týden jsme trochu přitvrdili. Zařazujeme dvakrát týdně před tréninky i posilovnu, cvičení jsou ostřejší, děláme i situace jeden na jednoho, dva na jednoho,“ objasňuje prvně jmenovaný kouč náplň přípravy píseckých hokejistů v právě probíhajícím týdnu.
Jakub Kovář je Letec!
Když po bronzovém mistrovství světa osmnáctiletých odpovídal na otázku, zda si dělá naděje na draft NHL, tvrdil: „Na to nijak nepomýšlím, mojí prioritou jsou zatím České Budějovice. Někdy v budoucnu věřím, že by to snad mohlo vyjít, ale v současné době to není aktuální.“ A kde se vzala tu se vzala, jihočeskou metropolí, stejně jako rodným Pískem letí zpráva, že Jakuba Kováře si vybrali jako stodevátého hráče slavní Philadelphia Flyers…
Pavel Kašpařík: Jsem šťastnější, než se na první pohled zdá!
Už před šesti lety, kdy byl Pavel Kašpařík - ještě coby posledním rokem junior - stabilní člen píseckého áčka, bylo jasné, že na něho prvoligové mantinely nestačí. Přišel přesun do nejslavnějšího českého klubu – do Sparty Praha. V jejím dresu pak dostal možnost třikrát se radovat z titulu pro nejlepší tým extraligy. Naposledy 21. dubna 2006, kdy skončilo nejsledovanější a určitě nejvypjatější finále v české historii. Písecký odchovanec byl přitom. Poté, co se svými kolegy úspěch řádně oslavil, neváhal kývnout na pozvání pánů Petra Pechka, Aleše Zemana a Martina Bláhy, aby se o zážitky přijel podělit i se svými obdivovateli z města, kde vyrostl.
