Archiv
Jan Rybáček: Udělám, co bude v mých silách!
Již nějakou dobu se potichu mluvilo o tom, že by trápící se písecký tým mohl převzít právě on. Ve Strakonicích, jejichž áčko vedl a s nímž se probojoval až do semifinále druhé ligy, i posléze s píseckou juniorkou si totiž vedl obstojně. Poté, co se mladíci IHC pod jeho taktovkou loni dostali až do baráže o extaligu, mají letos i přes odchod opor velkou šanci tento úspěch zopakovat, a to převážně díky jeho cílevědomé koncepční práci. Jan Rybáček patří stále k mladším trenérům, nesnáší porážky, není spokojený téměř nikdy a má rád náročné výzvy. Teď ho čeká veletěžký úkol - vtisknout mdlému souboru vítězného ducha. „Hokejisti jsou tady velmi dobří, stoprocentně kvalitní, a z hlediska kondiční přípravy je to mužstvo připravené dobře. Je třeba zapracovat na psychice,“ říká. Do vánoční přestávky jej čekají tři utkání, v nichž nehodlá měnit herní styl. Poté se ale vrhne na taktické záležitosti a chce proházet i složení formací. V rozsáhlém rozhovoru se dozvíte podstatné věci ohledně jeho příchodu na lavičku…
To teda byl nešťastný zápas...
Optimisté zaplakali a pesimisté po zápase určitě všem tvrdili: „Vždyť jsem to říkal!“ Písek jim nahrál na smeč, jeden gól k vítězství nestačil, ba co víc, jak se později ukázalo, nestačily by ani góly dva. Benátky si odváží tři body, písecký skalp a k tomu trochu zdravého sebevědomí. To naopak Písku chybí. Co je platná herní kvalita a zkušenost z vyšších soutěží, když hlava říká rukám ne. A zápas s Benátkami v tomto směru domácím nepomůže. A to přitom “...jsme měli tolik šancí,“ lituje trenér Písku Karel Slabý. „A my měli zase štěstí,“ kontruje Ladislav Kolda, trenér Benátek.
Michal Procházka ví, že musí dřít, aby dostával šanci, benátecký kapitán Jakeš má střely mezi betony nacvičené
Po delší době zase nastoupil od začátku do utkání. Jednadvacetiletý obránce Michal Procházka nerad vysedává pouze na lavici náhradníků, chce být na ledě. „Teď jsem dostal šanci a musím hrát tak, abych ji dostával i nadále,“ je si vědom. Proti Benátkám si zahrál možná více, než původně předpokládal. Vinou řady situací s nestandardním počtem hráčů na hřišti se dostal i do přesilovek a oslabení, ovšem i přesto, že středeční soupeř patří k těm nejlepším ve druhé lize, mladého bijce nesvazovala nervozita: „Nervózní jsem určitě nebyl. Vždycky si před zápasem pustím písničky, nějaký stres nebo reakce diváků mě nerozhodí,“ říká.
Říkám to pořád: Pozor na fauly!!!
Trenér Karel Slabý zažíval nelehké období. Písek nebyl na příčkách, na kterých by býti chtěl, dokonce i na play-off jeden čas chybělo pár bodů. Výhra nad Strakonicemi však Jihočechy posunula na sedmé místo a pouhé dva body chybí na místo čtvrté. Druhé domácí vítězství za sebou se však nerodilo lehce, miska vah se chvíli nakláněla na obě strany, než Písek s definitivní jistotou převážil. Jak viděl souboj týmů od Otavy trenér vítězů?
Reprezentant Hauer dostal novou chuť do hokeje, Kreuzmana Písek nezajímá
Proti Strakonicím obstaral zvýšení stavu na 2:0. V následné přestřelce pak jeho výstavní bomba poněkud zanikla, což je docela škoda. Dvaadvacetiletý Lukáš Hauer totiž umí vystřelit opravdu pěkně zostra, o čemž přesvědčil už v loňském ročníku, svém premiérovém v barvách Písku, a dokazuje to i v sezóně právě probíhající. Tu musel vinou zraněného zápěstí na čas přerušit, poté na beka přeškolený útočník párkrát zaskočil v ofenzivních řadách. A začal opět sbírat kanadské body, které pomáhají Písku k pomalému, leč v poslední době úspěšnému postupu tabulkou výše. „V sobotu jsme měli s Nymburkem docela hoňku, nakonec jsme to ale zvládli, stejně tak dneska, takže už snad budeme v osmičce,“ doufá. IHC se opravdu po nějaké době nachází na příčkách, zajišťujících postup do vyřazovacích bojů.
Gajovskému vyhovuje, že v Nymburku dostává hodně prostoru
Odmalička byl zvyklý přetahovat přes hlavu žlutomodrý dres. Tentokrát udělal to samé, ovšem v šatně, kterou do té doby na píseckém zimáku nepoznal, a ačkoliv měl onen trikot stejnou barevnou kombinaci, patřil Nymburku. Právě tam totiž Nikolu Gajovského, devatenáctiletého odchovance IHC, posílá nabírat dospělé zkušenosti jeho nový klub z Mladé Boleslavi. V sobotu nastoupil poprvé na ledě, který jej hokejově vychoval, jako hostující hráč. „Je to něco nového. Na jednu stranu to je zajímavý zážitek, na stranu druhou nebylo zrovna ideální, že se s protihráči navzájem známe. I přesto se mi ale hrálo dobře,“ hodnotí.
David Míka chválí odhodlání týmu a v kabině už se nezdráhá vzít si slovo
Loni platil hlavně za defenzivního dříče a zdálo se, že natrvalo změnil svůj herní styl. V právě probíhajícím ročníku už to ale Davidu Míkovi zase “lepí“, což dokázal i v sobotu skvěle trefeným zásahem proti Nymburku. Písek se brzy ujal vedení a byl jasně lepší. „Začali jsme dobře, vedli jsme dva nula, jenže jsme pak nedali dvě tři šance, abychom to uklidnili. Mohlo být po zápase. Pak jsme si to navíc sami zkomplikovali,“ ví hráč, který na dresu nosí A pro zástupce kapitána. Aby také ne, ve svém rodném městě už kroutí dvanáctou sezónu.
Písek utekl Milevsku z lopaty
Milevsko dokázalo Písku vzít body. Stalo se tak vůbec poprvé, poté co Písek sestoupil z první ligy. A to přitom domácí vzduchotechnici dlouho sahali po bodech všech, vždyť v polovině utkání vedli o dvě branky. Písek ale v derby vždy zabojoval a domácí pokaždé dohonil, jen rozhodující vítězný gól, přes několik slibných šancí, nepřišel. Do střelecké listiny se zapsali Burkoň, Mikeska, Míka a Řehoř. I bod Písku stačí k tomu, aby se dostal na osmé místo zaručující play-off, nicméně devátý Kolín má zápas k dobru. Černou kaňkou je ubohé chování některých píseckých diváků, kteří na zápas přijeli.
Davida Pospíšila drží u hokeje sranda v šatně a vedle mladších spoluhráčů prý nestárne
S úsměvem na rtech a v triku s logem mladoboleslavského klubu vyšel z rozjařené chrudimské kabiny a ochotně se rozpovídal. Jeho tým právě uhájil výhru nad domácím IHC a sympaťák David Pospíšil, výrazná osobnost tuzemského hokejového dění, si mimo jiné po dlouhé době zahrál na píseckém stadionu, kde si coby voják odkroutil dva roky před definitivním nastartováním své dlouholeté extraligové kariéry. Tu strávil střídavě v Pardubicích a Plzni, na skok se ukázal i ve Vítkovicích nebo ruském Petrohradu. Loni pomohl v první lize Mladé Boleslavi, letos už ale coby kapitán šéfuje pohodářské partě, která se sešla v druholigové Chrudimi. „Pro radost tam zajedeme, potrénujeme, zahrajeme si,“ říká o sobě a svých současných spoluhráčích, kteří už s hokejem něco zažili…
Filip Kubiš si přeje více štěstí pro svůj tým, Pospíšil skóroval díky zkušenostem
V brankovišti se proti Chrudimi činil, přesto třikrát inkasoval. Filipa Kubiše sice pokořili dva zkušení harcovníci – Pospíšil a dvakrát Zadina – jinak ale dokázal zlikvidovat i nebezpečně vypadající situace, bloudící kolem jeho tyčí. A musel se ohánět už od úvodních okamžiků. „Zezačátku na nás vlítli, to je pravda. Už po několika vteřinách měli velkou šanci, ale netrefili bránu,“ přitakává sám gólman. „My jsme naštěstí začali hrát také, už jsme si asi uvědomili, že je zápas a hru jsme srovnali,“ dokončuje myšlenku, možná i s trochou ironie.
O kom se mluví? O Milanu Filipim!
Po sestupu Písku do druhé ligy se ztratil. Slehla se po něm zem. Statný centrální útočník, který ve svých nejlepších letech mohl tajně doufat i v reprezentační pozvánku, útočník Českých Budějovic, Pardubic nebo Kladna, zkrátka přestal hrát hokej. Nyní se Milan Filipi vrátil. Zatím sice jen jako asistent trenéra píseckých dorostenců, ale jak sám říká „...hned jak jsem vstoupil na led, to bylo zpátky. Na hokej mám zase chuť!“ Takže, vrátí se Milan Filipi do píseckého Áčka?
Karel Mošovský: Zdraví riskovat nebudu!
Ve středu se po píseckém ledě v domácím dresu s číslem patnáct proháněl nový hráč. Kdyby snad některý z fanoušků nepostřehl informaci, která byla oznámena předem, jmenovka na zádech mu napověděla, že je právě svědkem jednoho návratu. Poprvé od léta 2004, kdy odehrál přípravu za tehdy extraligovou Duklu Jihlava, se totiž do zápasové výstroje oblékl Karel Mošovský, pětadvacetiletý odchovanec, kterého v roce 1999 draftovali Buffalo Sabres a který pak strávil tři roky na jejich farmě v nižší zámořské soutěži AHL. Šikovný útočník, jehož rozvíjející se kariéru zabrzdily vážné zdravotní problémy, se nyní představil ve druhé lize a i když na něm byl znát dlouhý herní výpadek, pro mužstvo IHC se zdá být nadějným příslibem. Konec konců, svědčí o tom mimo jiné i podíl na dvou důležitých brankách týmu. "Nejsem tu kvůli penězům nebo bodům, ale proto, aby se vyhrávalo," podotýká navíc sympaticky sám Mošovský.
Písecké ztráta mrzí, Řehoř své góly nepočítá a hosté chtěli vyhrát
Ve středu byl v Písku k vidění zajímavý zápas, s tím netřeba nesouhlasit. Domácí hráči, kteří po několika mizerných představeních opět předvedli, jak se bojuje o výsledek, si za svůj výkon možná nezasloužili přijít o tři body v závěru utkání. „Mrzí to. Něco podobného se nám stalo už v Benátkách, kde jsme také neustále vedli a nakonec jsme prohráli,“ říká sklesle autor dvou branek Jan Řehoř, nejlepší střelec i nejproduktivnější hráč mužstva. „Problém je v tom, že neodskočíme o dva góly. Měli jsme k tomu dnes velkou příležitost díky přesilovce pět na tři, ale nevyužili jsme ji. Mohlo být jasno,“ hledá příčiny remízy, která se bere jako neúspěch.
Důrazu před bránou se na tréninku věnujeme, říká nespokojený kouč Slabý
Hlavní trenér Píseckých právě dumal nad statistikou jednotlivých hráčů po remízovém zápase s Vajgarem. „Jsem z toho nějaký rozrušený…“ poznamenal. Karla Slabého vývoj utkání nenechal klidným. Zkontroloval ještě počty střel na branku a pak se pustil do hodnocení…
Zápas se Žďárem? Jedno velké zklamání....
Skleslé diváky, naštvané hráče, zklamané trenéry. Ty všechny zanechali žďárští hokejisté na píseckém zimním stadionu. Hodně totiž bolí prohra, když se čeká vítězství. A Písek zápas se Žďárem prohrál. Hosté měli přijet a měli dostat nakládačku. Zvěsti o rozpadajícím se týmu však vzaly rychle za své. Žďár přijel hrát hokej a hrál ho na své možnosti dobře. Na Písek to stačilo a tak mrazivý sobotní večer byl ještě mrazivější. Jak vypadal očima trenéra Karla Slabého?
