Archiv
Karel Mošovský: Zdraví riskovat nebudu!
Ve středu se po píseckém ledě v domácím dresu s číslem patnáct proháněl nový hráč. Kdyby snad některý z fanoušků nepostřehl informaci, která byla oznámena předem, jmenovka na zádech mu napověděla, že je právě svědkem jednoho návratu. Poprvé od léta 2004, kdy odehrál přípravu za tehdy extraligovou Duklu Jihlava, se totiž do zápasové výstroje oblékl Karel Mošovský, pětadvacetiletý odchovanec, kterého v roce 1999 draftovali Buffalo Sabres a který pak strávil tři roky na jejich farmě v nižší zámořské soutěži AHL. Šikovný útočník, jehož rozvíjející se kariéru zabrzdily vážné zdravotní problémy, se nyní představil ve druhé lize a i když na něm byl znát dlouhý herní výpadek, pro mužstvo IHC se zdá být nadějným příslibem. Konec konců, svědčí o tom mimo jiné i podíl na dvou důležitých brankách týmu. "Nejsem tu kvůli penězům nebo bodům, ale proto, aby se vyhrávalo," podotýká navíc sympaticky sám Mošovský.
Písecké ztráta mrzí, Řehoř své góly nepočítá a hosté chtěli vyhrát
Ve středu byl v Písku k vidění zajímavý zápas, s tím netřeba nesouhlasit. Domácí hráči, kteří po několika mizerných představeních opět předvedli, jak se bojuje o výsledek, si za svůj výkon možná nezasloužili přijít o tři body v závěru utkání. „Mrzí to. Něco podobného se nám stalo už v Benátkách, kde jsme také neustále vedli a nakonec jsme prohráli,“ říká sklesle autor dvou branek Jan Řehoř, nejlepší střelec i nejproduktivnější hráč mužstva. „Problém je v tom, že neodskočíme o dva góly. Měli jsme k tomu dnes velkou příležitost díky přesilovce pět na tři, ale nevyužili jsme ji. Mohlo být jasno,“ hledá příčiny remízy, která se bere jako neúspěch.
Je to jenom o štěstí!
Sedmadvacetiletý odchovanec kladenského hokeje a hlavně velmi užitečný obránce Tomáš Vyskočil patřil i v zápase v Písku k nejzkušenějším forvardům vrchlabského výběru. Píseckým příznivcům by mohl být známý především z krátkého působení ve zdejším IHC, kde odehrál v sezóně 2004/2005 kolem dvaceti zápasů. Nyní se objevil v Písku opět, nikoliv však jako hráč modrožlutých, ale jako člen vrchlabské výpravy.
Petr Kica: Vrchlabí jsme svým výkonem překvapili
To každopádně. Asi jen největší optimista čekal, že po debaklu 7:2, který Písečtí utržili relativně nedávno ve vrchlabské Elektromont aréně, se bude tentokrát konat něco jiného než hrátky s neviňátky. A to i přes ne příliš přesvědčivé výsledky z poslední doby v podání momentálně opět prvního týmu tabulky. Jenže domácí hokejisté jako by konečně hodili za hlavu trápení předchozích zápasů a kvalitnímu mužstvu, které oplývá řadou hráčů původem z extraligového Liberce, byli více než důstojným soupeřem. Jejich dva góly zařídil probuzený ostrostřelec Petr Kica. „Snad už jsem konečně prolomil tu svojí střeleckou smůlu,“ doufá dvacetiletý útočník se zkušenostmi z Plzně.
Novic Müller: Zvedneme se a budeme tam, kde máme být!
Do zápasu se dostal až v jeho polovině, a to místo Holce, který byl nucen po jednom z nešetrných zákroků hostujících obránců odstoupit. Byla to pro Martina Müllera teprve třetí příležitost naskočit do letošního ligového zápasu. Do statistik se sice nezapsal, předvedl ale, že s ním mohou po zranění kolena trenéři bez problémů počítat. Utkání s Milevskem, kde ještě v minulém ročníku působil, se navíc vydařilo celému týmu, takže důležité tři body zůstávají v hlavním městě okresu. A Písek se snad konečně začne drápat tabulkou výše. „Nebudu lhát, nálada není optimální, všichni ale věří, že se to zvedne. Dnešní zápas třeba mně osobně náladu dost zlepšil a klukům určitě taky,“ tvrdí na rovinu za měsíc pětadvacetiletý Müller.
Už to muselo přijít, říká dvojnásob šťastný Milan Kořánek
Velká úleva čišela z kapitána píseckých hokejistů Milana Kořánka. Teprve druhé vítězné utkání před domácím publikem si šestadvacetiletý útočník užil a ještě se dvěma body podílel na jeho scénáři. „Hlavně jsme dneska už potřebovali vyhrát, takže jsme se na zápas ještě lépe připravili. Už to prostě muselo přijít,“ znělo z jeho úst po závěrečné siréně. A radost mu nedělal jen výsledek…
Byl to vyrovnaný zápas, shodují se aktéři středeční bitvy
Přetahovaná s tradičně silným soupeřem z Benátek nad Jizerou příliš hokejové krásy nenabídla. Zajímavých situací bylo k vidění poskrovnu, velkou pozornost vzbudilo hlavně nepřeberné množství vyloučených. Písečtí opět zklamali, nepředvedli výkon hodný očekávání, a hosté si tak na cestu domů mohli přibalit tři body za upachtěné, ale zřejmě zasloužené vítězství. S přívlastkem ´zasloužené´ ale nesouhlasí střelec jediné domácí branky Jan Řehoř: „Myslím, že dneska jsme až zas tak špatně nehráli. Mohlo to dopadnout klidně obráceně. Problém je v tom, že nedáváme góly.“
Propadli jsme úplně ve všem, je jasné Milanu Kořánkovi
Co se stalo s Pískem? Jak je možné, že mužstvo s cílem postoupit do první ligy předvede ušmudlanou tragikomedii proti průměrnému Táboru? „Já nevím, nevím co k tomu říct.“ To jsou první slova viditelně zklamaného a rozladěného kapitána domácích Milana Kořánka. Kroutí hlavou a pátrá po výrazech, jimiž by vysvětlil, co se dělo s jeho týmem…
Za stavu dva nula jsme polevili, říká Ondřej Mikeska
V prostřední části úvodního druholigového střetnutí byly Strakonice lepší, než hostitelské mužstvo. Tato skutečnost byla jasná i Ondřeji Mikeskovi, centrovi elitní domácí formace, v níž s ním na křídlech spolupracují kanonýři Řehoř a Květoň. Kromě tradičně skvělé obranné práce předvedl nejzkušenější člen sestavy IHC i chvályhodnou útočnou aktivitu, kterou korunoval vítěznou brankou a dvěma asistencemi a byl také po zásluze oceněn jako nejlepší hráč Písku. Po závěrečné siréně ale přiznal, že utkání bylo těžší, než favorit původně očekával… „Strakonice překvapily složením mužstva, kterému nechyběla rychlost ani zkušenost.“
Miroslav Holec: Máme dávat góly a motat soupeřům hlavy
Odejde. Odchází. Neodchází. Možná odejde. Zůstává. Na přelomu července a srpna nikdo nebyl schopen říct, jestli mladý útočník Miroslav Holec setrváe v Písku. A nevěděl to ani on sám. Nakonec, po týdnu stráveném na zkoušce v Ústí nad Labem, se osmnáctiletý talent s raketovýma nohama vrátil zpět domů. Na odchodem Vladislava Kubeše uvolněné místo po boku Tomáše Květoně se sice nezařadil, ale už loni započatá spolupráce s vrstevníky Kicou a Kašparem se ukazuje jako velký příslib. O rok zkušenější Holec v přípravě začínal konečně ukazovat, co v něm dřímá za potenciál. Nebál se na sebe vzít odpovědnost, zkoušel drzé kličky, vymýšlel zajímavé akce a hlavně – dával góly. Pokud vydrží v nasazeném tempu celou sezonu, máme se na co těšit!
Švédi v Písku? Jen samá pozitiva…
V minulém týdnu okupoval útulný písecký zimáček tým z druhé švédské ligy Växjö Lakers. Hráči a realizační tým mužstva ze severské země si z jihočeského královského města na čas vybudovali základní tábor svého soustředění. Všichni do jednoho se prezentovali sympatickým vystupováním a kromě řady zajímavostí stojí za připomenutí i jejich úžasní fanoušci. Čtyřicítka z nich neváhala absolvovat půldenní trmácení autobusem napříč polovinou Evropy, jen aby pobyla několik dní se svým mužstvem a zhlédla tři zápasy. Švédští hokejisté si totiž jednou zahráli proti domácímu Písku a dvakrát změřili síly s elitním rakouským celkem Black Wings Linz. A Lakers vše vyhráli…
Dominik Hašek: V Písku jsou dobré podmínky pro trénink
Tohoto muže asi netřeba představovat. Dominik Hašek, mimo jiné olympijský vítěz a národní hrdina z Nagana, držitel Stanley Cupu, sedmi Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře NHL a dvou Hart Trophy udělovaných nejlepšímu hráči kanadskoamerické ligy, je osobnost svým věhlasem přesahující hokejové mantinely. Letos, v jedenačtyřiceti letech, bez váhání přijal roční nabídku na působení u Rudých Křídel z Detroitu, s nimiž před čtyřmi roky vyhrál nejcennější hokejový grál, a právě v těchto dnech končí svou individuální přípravu na další náročnou sezonu. Pod tradičním dohledem brankářského vševěda Josefa Bruka a poprvé také s tréninkovým partnerem Tomášem Poöpperlem už potřetí zavítal prohánět své nadpozemsky rychlé tělo i do Písku.
Pierre Pochon sní o Olympiádě a NHL, zná se s Gerberem a v Písku nemůže najít holiče
IHC získal do svých řad hodně zajímavou postavu. Dvacetiletý francouzský brankář Pierre Pochon se totiž zdá být více než jen řadovým zástupcem hokejově rozvojové země, který se vydává na dobrodružství po světě. V našem rozhovoru mohutný rodák z Rouen mimochodem prozradil, že má reprezentační ambice a trénuje každý rok po boku světové brankářské smetánky. V Písku by měl vydržet jednu sezónu, ovšem jak to s jeho pozicí ve zdejším brankovišti bude, je jistě zajímavá otázka. Tou se však on sám zatím příliš netrápí. V restauraci na městském ostrově se láduje těstovinami a ptá se, jak daleko jsou odtud Vítkovice. Během týdne tam totiž hraje přátelské utkání jeho mateřský klub. Odpověď jej mírně zklame…
Kotalíkovi byla v Písku vždycky zima!
Jako letos poslední známá hokejová tvář přijel potěšit mladé hokejisty trénující na píseckém kempu bronzový medailista z olympiády v Turíně Aleš Kotalík. Ten působil více než sympatickým dojmem a zvědavým dětem odpověděl trpělivě i na ty nejbanálnější otázky. Co se týká jeho kariéry, má za sebou útočník Bufala Sabres výbornou sezónu, v níž během základní části nasbíral dvaašedesát bodů a skončil třetí v klubové produktivitě za Drurym a Afinogenovem. Šavle navíc dokráčely do semifinále Stanley Cupu, když za svými zády nechaly i silnou Philadelphii a favorizovanou Ottawu. Cestu do finále zavřela týmu z města u Nigarských vodopádů až sedmizápasová série, v níž podlehl pozdějším šampionům z Caroliny. Jedním z tahounů poražených byl i tentokrát sedmadvacetiletý jindřichohradecký odchovanec, který před odchodem do zámoří vyzkoušel extraligu v dresu Českých Budějovic a během výluky nastupoval za Bílé Tygry z Liberce. V nedávných dnech si pak od Buffala vysloužil novou tříletou smlouvu, díky čemuž se obě strany vyhnuly arbitráži.
Tomáš Květoň: Může se stát, že letos ani nezačnu
Sestava IHC by mohla po odchodech Kubeše, Procházky či Nikoly Gajovského schytat i další ránu. Excelentní technik Tomáš Květoň to má totiž v hlavě srovnané jako málokdo a je mu jasné, že sportem se nelze živit neustále. Proto se věnuje hlavně civilnímu zaměstnání, ve kterém se mu daří. A loňský nejproduktivnější hráč píseckého týmu i celé soutěže neví, jestli mu jeho pracovní vytížení dovolí naskočit do druholigového kolotoče i v nadcházející sezóně. Písecké vedení i trenéři mu ale vychází vstříc. Aby také ne, vždyť bez borce s jednačtyřicítkou by bylo mužstvo – se vší úctou k ostatním – určitě znatelně slabší.
